Stanovení výše výživného a neplacení výživného

Nárok na výživné dítěte vychází ze zákona o rodině. Platit výživné musí ten z rodičů, kterému dítě nebylo svěřeno do výchovy. Neexistují žádné tabulky nebo právní předpisy, které by stanovovaly výši výživného. Záleží pouze na úvaze soudce, jakou výši výživného považuje v daném případě za odpovídající.

Při určení výše výživného přihlíží soud:

• k tomu, který z rodičů a v jaké míře o dítě osobně pečuje

• možnosti a schopnosti rodičů (věk, zdravotní stav, vzdělání, pracovní zkušenosti, sociální vyzrálost povinného rodiče, nepříznivou situaci na trhu práce apod.)

• k fakticky dosahovaným příjmům rodiče (soud může vyzvat k předložení daňových přiznání, peněžního deníku podnikatele, doklady o příjmech plynoucích z nemovitostí, výpisy z účtu. Soud se sám může obrátit na finanční úřady nebo na banky s dotazem na finanční poměry. Pokud se soudu nepodaří zjistit dostatečné podklady, dává mu zákon možnost vycházet z fikce, že průměrný měsíční příjem povinného činí 12,7 násobek životního minima.)

• k celkové hodnotě movitého a nemovitého majetku

• ke způsobu života, resp. k životní úrovni rodiče

• k potřebám dítěte, a to s ohledem na jeho zdravotní stav, vzdělání, kulturní či sportovní zájmy (soudu je třeba předložit např. doklady o nákladech na lyžařský kurz, školu v přírodě, zájmové a sportovní kroužky, doklady na nákup brýlí, ortopedických pomůcek, léků apod.)

 

Pokud dojde k podstatné změně okolností, finanční potřeby dítěte zvýší a stávající výživné již nestačí na pokrytí všech potřeb, může soud změnit předcházející rozhodnutí o výši výživného, a to i zpětně (nejdéle za tři roky od podání návrhu). Pokud povinný rodič odmítá přistoupit na dohodu o zvýšení výživného, má druhý rodič možnost podat k soudu návrh na zvýšení výživného pro dítě.

 

 

Neplacení výživného

 

V případě neplacení dlužného výživného, je nutné toto výživné vymáhat, a to buď soudním výkonem rozhodnutí nebo prostřednictvím soukromého exekutora.

 

Neplnění vyživovací povinnosti po dobu delší než čtyři měsíce je trestným činem, za který lze uložit trest odnětí svobody až na pět let. Na neplatiče výživného je tedy možné podat trestní oznámení buď orgánu policie nebo státnímu zastupitelství. Trestní zákoník obsahuje také zvláštní ustanovení o účinné lítosti – trestnost tohoto činu zaniká za splnění dvou podmínek: a) pachatel dodatečně dlužné výživné doplatí, a to dřív než soud začne vyhlašovat rozsudek, b) neplacení výživného nemělo trvale nepříznivé následky.